Elana Katz, 2013/24

20/7-18/8/2024

Na podlaze jsou instalovány dva náhrobky z 2. světové války ze sbírky, kterou umělec našel vyřazenou v odpadcích na berlínských hřbitovech v roce 2013. Kameny vyrábí německá spolková vláda na památku »obětí« ze světové války
II období. Tato kategorie zahrnuje vojáky, policisty, důstojníky letectva, personál SS, válečné zajatce a civilistů, kteří byli připomínáni podle »zákona o ochraně hrobů obětí války a Tyranie«, podle německé spolkové politiky. Zahrnuty jsou oběti násilí z různých historických období, včetně druhé světové války. Katzova práce s těmito náhrobky se týká zlidštění »toho druhého« a pojmenování bezejmenného. To kriticky zkoumá společenské praktiky připomínání, zejména ve vztahu k válce a jejím následkům.

LEŽENÍ S MÝM PARTNEREM

Elana Katz, 2017/19
Performance, IEE Biennial Bukurešť, 2017
Video (12:20 min), 2019
Umělec leží dvě hodiny s kamennými polštáři: náhrobky Unnamed. Tento výkon zdůrazňuje
být – v klidu a možná i v závislosti – s vnímaným »jiným«.

UNNAMED

Elana Katz, 2013/24

20/7-18/8/2024

Two World War II gravestones are installed on the floor, from a collection that the artist found discarded in a Berlin cemeteries garbage in 2013.
The stones are produced by the German federal government to commemorate »victims« from the World War II period. This category includes soldiers, police officers, Airforce officers, SS personnel, prisoners of war, and civilians who were commemorated under the »Law on the Preservation of the Graves of the Victim of War and Tyranny«, according to German federal policy. Included are victims of violence from various historical periods,
including the Second World War.
Katz’s work with these gravestones pertains to humanizing »the other« and naming the nameless. It critically examines societal practices of commemoration, particularly in relation to war and its aftermath.

LYING WITH MY PARTNER

Elana Katz, 2017/19
Performance, IEE Biennial Bucharest, 2017
Video (12:20 min), 2019
The artist lies for two hours with pillows of stone: the gravestones of Unnamed. This performance emphasizes
being – in stillness and perhaps even dependency – with the perceived »other«.