Věci, které spadly pod stůl
10.12.2010 - 2.2.2011Autor se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav. Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005-2007 se stalo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Od 1. 4. 2005 do 1. 4. 2006 si systematicky zaznamenával každou činnost, kterou vykonal, aby tato zvláštní forma deníku mohla být následně použita pro výstavu Apríl.
Status situací, které nebyly plánované, při zpětné klasifikaci a výběru proměnil na záznam umělecké akce. Podobný postoj se projevil i v Magidově performanci na výstavě v pražské galerii Etc. Bibliografie, ve které zaplňoval zeď tužkou psanými citacemi všech knih, na které si v časově omezeném úseku dokázal vzpomenout. Tyto citace byly psány v normách pro odborný text. Nejasný přechod mezi životem a uměním sledoval autor i na kurátorských výstavách Věcné stavy v Karlin studios (2006) nebo Účel v galerii AVU (2006). V následujících dvou kurátorských výstavách staví Magid do popředí svůj kritický přístup ke galerijnímu provozu a ke kulturní umělecké politice. Kritika určitých společenských skupin nebo kulturních fenoménů se v jeho díle objevuje často jako výrazový prostředek, nicméně obsah sdělení vychází z osobních zkušeností přeformulovaných do uměleckého projevu. Na výstavě Místo pro projekt v galerii VŠUP (2007) podřídil přípravu výstavy pracovně-výrobním vztahům bezvýhradně sledujícím grantovou a projektovou politiku. Výstava tak byla prohlášením o sobě samé. Prázdné panely popsané texty v této expozici se staly protikladem podobného přístupu ke koncepci výstavy Současný český kubismus v Galerii hlavního města Prahy (2007). Magid zde vyzval široké spektrum mladší a střední generace umělců, aby na výstavu poskytli dílo s geometrizujícími tendencemi, které by bylo možné vsadit do fiktivní, kurátorem vytvořené, tendence současného kubismu. I jeho práce vytvořená pro Pražské bienále 2007 měla dichotomickou povahu – začlenit se do systému, popřípadě se zevnitř snažit redefinovat jeho strukturu, anebo stát zcela vně? Dva obrazy Stín pochybnosti vypovídaly o argumentech pro a proti vystavování na Pražském bienále. Během let 2008-2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury, jejím cílovým diskursem je však stále prostředí vizuální kultury uvnitř galerií. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu. Na jeho výstavě Otcovo slepé oko v galerii Jelení se téma odvíjelo od fotografie čínské popravy, a Magid zde prezentoval různé kulturní prostředky, jak zneutralizovat nesnesitelnou hrůzu smrtelné existence, kterou toto zobrazení ukazuje. Chaos reálna překrytýspletitou sítí souřadnic různých znakových systémů zhmotnil do objektů, které představovaly různé postupy jak zneviditelnit krutost, „zaslepit se“ vůči ní. Přechod textu od literatury k výtvarnému dílu je možné ještě lépe vysledovat například v jeho pracích Pošlosť (2007), Social Parazite (2009), Situace (2009) nebo Rekonvalescence (2009). V díle Rekonvalescence se snažil drobné miniepizody z vlastního života propojit s mapou území, na kterém se tyto události odehrály, a nastolit tak specifickou formu jejich čtení. V cyklu Situace postupoval obdobně, vnímal události v čase a prostoru, ale výsledně je ukotvil do útvaru, který neoddělitelně spojuje textovou a ilustrativní složku.
Anotace: Markéta Kubačáková
