Fenomén kooperativního přístupu v umění není žádnou novinkou a stal se téměř normou v posledním desetiletí. Už jsme si zvykli vnímat uměleckou produkci skupin a páry jako originální akt ducha uměleckého díla i jednotlivce. My vyslovovali jména jako Gilbert a George, Jasanský a Polák, Jiří Franta a David Böhm nebo Vasil Artamanov a Alexej Kljujkov. Převaha mužů a absence a respektovaný pár dívek je patrný z výše uvedeného seznamu. Nejsou to dívčí skupiny nebo páry netvoří na uměleckých školách, ale jejich společná činnost je většinou krátkodobá. Je proto zajímavé v samotný pár Julia Grybos (1988 Opole, PL) a Barbora Zentková (1986 Martin, SK) spolupracujeme již čtvrtým rokem. J. Grybos a B. Zentková začali spolupracovat v roce 2008. Tehdy se oba adepti umění setkali na Filozofické fakultě Ostravské univerzity v malířském ateliéru Františka Kowolovského. Od samého počátku, kdy oni spojili velká plátna 200x200 cm přidělená školou a vytvořili jedno ještě větší plátno, se neustále věnují malbě. Malba ve smyslu svých mezí, možností zobrazování a rozšiřování vizuálních kódů mimo rám a natažené plátno. zajímavým způsobem, rozkládají předmět zájmu na jednotlivé části, na základě kterých pak vytvořit moderní alegorii toho, co je zobrazeno. Jejich specifické propojení fotografie, malby, instalace a video je neobvyklým setkáním s univerzálním myšlením o reprezentaci a funkce obrazu. Spojením médií vzniká prostorová koláž, výsledná podoba z nichž se vytváří hluboko za sítnicí oka pozorovatele. Pomocí současného vizuálu materiálů ze 70. let 20. století se výsledné skupiny objektů vyznačují také a zvláštní nostalgii po době, která jim předcházela a kterou sami nemohli zažít. Tento vytváří zdánlivou výpověď o době, která nebyla, kterou jen tušíme v našich záhybech paměť, paměť autorových rodičů a prarodičů. Setkáním s Julií Grybosovou a Barborou Zentkovou se seznámíme s velmi zajímavou dvojicí, o které ještě hodně uslyšíme více v budoucnu.
Anotace: Luděk Rathouský
