Václav Girsa (1969) je umělec, který se rozhodl věnovat se výhradně výtvarnému umění ve zralém věku dvaatřiceti let. Je paradoxně řazen do současné mladé generace (spolu s Evou Koťátkovou, Evženem Šimerou, Václavem Magidem a dalšími), ale s kontextuální a životní zkušeností generace střední, což se odráží i v jeho díle. Lehká nezatížená punkově expresivní malba nepostrádá sice mladistvou svěžest a drzost, ale témata a náměty jsou jakoby odjinud. Často rurální náměty spojené s chalupařením, lesním prostředím, postindustriální periferií, lidovou mytologií nebo undergroundovými koncerty jsou mírně vzdáleny často formálním a sociálním námětům mladé generace. Girsa se nebojí používat odpadové materiály s dnes již velmi dekadentní estetikou, jakou přinesl v devadesátých letech František Skála, nebojí se upadlých kýčových námětů kočiček, plyšových mazlíčků a květin, nebojí se infantilní prvoplánovosti, kusu blinkru pověšeného na obraze coby náhrdelník tučňáka. Nebojí se to vše zkombinovat, abychom se ve výsledku ocitli v jeho zcela autonomním a neotřelém světě. Co tedy můžeme tedy očekávat? Hutnou obrazově bohatou a šťavnatou instalaci překypující barvami, nečekanými obsahy a osobitou poetikou.
Anotace: Luděk Rathouský
